Poznejte moderní gymnastiku

Krása moderní gymnastiky

Moderní gymnastika je ryze ženský sport, který kombinuje prvky baletu, gymnastiky, divadelního tance a akrobacie, a to jak s náčiním, tak bez něj. Náčiním je švihadlo, obruč, míč, kužele a stuha. Moderní gymnastika oslovuje malá začínající děvčata pohybovou elegancí, tanečními a baletními prvky, manipulacemi s náčiním a v neposlední řadě krásnými zdobenými závodními dresy. Dovednosti moderních gymnastek a jejich mnohdy až neuvěřitelné výkony pak nadchnou i všechny diváky.

Gymnastky začínají trénovat obvykle od velmi mladého věku a sportovního vrcholu často dosahují již před dvacátým rokem.

Historie moderní gymnastiky

Moderní gymnastika vzešla z tanečních a baletních škol na přelomu 19. a 20. století. Olympijským sportem se stala v roce 1984 na letních olympijských hrách v Los Angeles. Společné skupinové skladby se pak poprvé představily na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě. Moderní gymnastika patří v České republice mezi tradiční sporty. V roce 2013 oslavila šedesáté výročí. Za tuto dobu české gymnastky vybojovaly celou řadu mezinárodních medailových úspěchů. Na II. mistrovství světa, které hostila v roce 1965 Praha, se stala absolutní mistryní světa československá reprezentantka Hana Mičechová - Sitnianská. Na olympijských hrách v Barceloně v roce 1992 dosáhla Lenka Oulehlová až na osmé místo.

V Západočeské oblasti bylo v Plzni sportovní centrum mládeže a plzeňská moderní gymnastika byla vyhlášena po celé republice. Po roce 1989 se změnou režimu bohužel sportovní centrum zaniklo. Do historie moderní gymnastiky se zapsaly i Karlovy Vary, kde proběhlo 15. 6. 1958 první mistrovství republiky v moderní gymnastice. V současné době získává na Karlovarsku i Plzeňsku moderní gymnastika opět na popularitě a výkony závodnic se zlepšují i na celorepublikové úrovni. Věříme, že oddíly naváží na dávnou slávu a moderní gymnastika ze západu Čech se opět vrátí na vrchol.

Systém soutěží a výkonnostní úrovně

V moderní gymnastice se soutěží buď v jednotlivkyních, anebo ve společných (pódiových) skladbách sestávajících zpravidla z pětičlenných družstev (dle věkové a výkonnostní kategorie můžou být družstva i čtyřčlenná nebo šestičlenná a navíc obsahovat náhradnici). Soutěže jednotlivců zpravidla probíhají na jaře (leden - červen) a závody skupinových skladeb jsou tradičně směrovány na podzim.

V České republice můžou moderní gymnastky soutěžit ve čtyřech výkonnostních programech:

Základní program (ZP)

Sestavy jsou pevně dané popisem i hudbou, jde o nejlehčí výkonnostní úroveň a většina gymnastek v tomto programu začíná. Název „základní“ není jen o obtížnosti, ale i o tom, že se jedná o základ celého systému různých výkonnostních úrovní moderní gymnastiky s největším počtem děvčat, které se mu věnují.

Kombinovaný program (KP)

Je již obtížnější než program základní, jedna sestava je povinná (dána popisem a hudbou) a jedna sestava je volná, tzn. že si choreografii i hudbu mlže sestavit závodnice (respektive její trenérka / choreografka). V kategorii kombinovaného programu „ženy“ jsou pak obě sestavy volné.

Volný program (VP)

V tomto programu jsou všechny sestavy volné a je předepsané pouze povinné náčiní pro jednotlivé věkové kategorie. Tento program je nejobtížnější a také nejprestižnější. Volný program se pro závodnice od 11 let ještě dělí na 2 větvě - „méně obtížnou“ národní linii B a mezinárodně standardizovanou linii A, která se řídí pravidly mezinárodní gymnastické federace (FIG).

Náčiní

Náčiní, se kterým se cvičí, se v historii také vyvíjelo a měnilo. V současné moderní gymnastice cvičí děvčata buď bez náčiní (začínající věkové kategorie), a nebo s předepsaným náčiním, kterými jsou švihadlo, obruč, míč, kužele a stuha.

Předepsané náčiní pro jednotlivé věkové a výkonnostní kategorie určuje FIG (pro linii A volného programu) a ČSMG pro národní linie (VP linie B, KP a ZP). Malé gymnastky mají zpravidla dvě náčiní, respektive jednu sestavu bez náčiní a jednu s náčiním, větší pak mají tři sestavy a kategorie Juniorek Seniorek dokonce sestavy čtyři. 

Průběh a rozhodování soutěží

Porozumět závodům je pro diváky jednoduché, detailní znalost pravidel není nutná. Ve volném programu si každá závodnice připraví své vlastní sestavy za hudebního doprovodu. Délka jedné sestavy je do 1,5 minuty, hudební doprovod je převážně instrumentální, diváci jistě poznají známé melodie. Závodnice má možnost použít pro jednu svoji sestavu zpívaný hudební doprovod. Předepsané povinné sestavy u základního a kombinovaného programu bývají kratší a hudba je dána. Sestavy společných skladeb mají délku do 2,5 minuty a hudební doprovod si opět můžou zvolit závodnice při vytváření sestavy.

Závodní sestava se skládá z artistických prvků, tanečních kroků a manipulace s náčiním. Výjimkou je sestava „bez náčiní“, se kterou začíná každá gymnastka. Právě kombinace skoků, piruet, přemetů a dalších prvků s manipulací náčiním vytváří obtížnost jednotlivých prvků sestavy. Nejobtížnější a divácky nejzajímavější jsou tzv. rizika, spočívající ve výhozu náčiní (až 10 m vysoko), provedení několika artistických prvků a opětovné úspěšné zachycení náčiní na jiném místě různými částmi těla.

Dle výkonnostní a věkové kategorie má každá sestava předepsaný rozsah prvků obtížnosti, počet krokových tanečních variací, rizik a mistrovství či originalit (náročného či zcela neobvyklého prvku). Diváci se tak se nemusí soustředit pouze na jednotlivé prvky sestavy, ale mohou si užít celkový technický a umělecký dojem za hudebního doprovodu.

Ohodnocení výkonů moderních gymnastek provádí vícečlenná porota. Čtyři porotci hodnotí obtížnost prvků. Čtyři (někdy i pět) porotců hodnotí kvalitu provedení jednotlivých prvků a umělecký dojem. Pomezní rozhodčí penalizují opuštění závodní plochy náčiním nebo gymnastkou a hlavní rozhodčí s asistentem dbají na vyváženost udělených známek a řeší nesrovnalosti s ohodnocením.

I když rozhodování není tak exaktní jako v jiných sportech, kde se počítají branky nebo měří čas či délka, jsou kritéria pevně daná a rozhodčí se neustále vzdělávají. I tak ale zůstává, stejně jako v jiných uměleckých sportech jistá subjektivní složka rozhodování a tak se někdy názory rozhodčích a diváků nemusejí shodovat. Nicméně i tento prvek k tomuto sportu nepochybně patří a přidává mu další „neuchopitelný“ rozměr, stejně jako je neuchopitelná krása těla a elegance pohybu.